Kvantové Léčení - Podstata homeopatie
Homeopatie je alternativní léčebná metoda, která používá tak malé dávky léčebných látek, že v jejich léčebných preparátech prakticky žádné účinné látky nejsou. Pro širokou vědeckou obec je tak tato metoda léčení neprůkazná, a tedy i nepřijatelná.
Homeopatie je založená na principu, že podobné se léčí podobným. Používá látky, které u pacienta vyvolávají stejné symptomy jako jeho nemoc. Podání takové látky by mělo pacientovi spíše přitížit než pomoci. Homeopatie používá proto své léčivé látky hodně zředěné. Stupeň zředění je ale tak vysoký, že se v homeopatiku nemusí vyskytovat ani jedna molekula účinné látky. S tím má samozřejmě klasická věda problém. Co tam léčí, když tam nic není? Logická odpověď je, že kde nic není, tam nic neléčí.
Věda tvrdí, že jedinou účinnou složkou homeopatie je tzv. placebo efekt. Když mi někdo podá bonbón
a řekne mi, že je to lék na mou nemoc či bolest, uleví se mi. Homeopatie je podle vědy jen taková "bílá lež", která může pomoci tomu, kdo v ní věří.
Nemám v úmyslu podporovat ani propagovat léčbu, která nemůže fungovat z principu, ale v případě homeopatie to, myslím, tak jednoduché není. Tato léčba pomáhá. Má dobré účinky i na děti a zvířata, které nic o "nevědeckosti" této léčby ani o placebu neví. Myslím, že účinek homeopatie nebude dán pouze nějakým placebo efektem.
Málokdo si uvědomuje, že pokud homeopatie funguje, není to zázrak, ale je za ní něco, co nám odhaluje část fyzikální reality, kterou se věda snaží přehlížet. Jediný způsob, jak by homeopatie mohla fungovat, totiž je, že by homeopatikum nepřenášelo fyzicky účinnou látku, ale pouze informaci o ní.
Zastánci homeopatie se pokoušejí vysvětlit její účinek pomocí "otisku molekuly" v roztoku. Nejsou ale schopni dobře vysvětlit, jak tento "otisk" může vzniknout a uchovat se po dostatečně dlouhou dobu v míře schopné něco ovlivnit. Domnívám se, že je pouze jediná možnost, jak by homeopatie mohla fungovat.
Problém je tento. Pohlížíme na molekuly účinné látky jako na kuličky či drobné mince, které se nám rozkutálely po místnosti. Předpokládáme, že i když nevíme, kde se nacházejí, tak je jejich poloha přesně v místnosti lokalizována. Tato klasická představa ovšem nemusí být správná. Molekuly látek jsou sice poněkud větší než elektrony či jiné elementární částice, ale to není důvod, aby pro ně kvantová teorie neplatila.
Můžeme si představit, že je s molekulami účinné látky spojená vlnová funkce, která byla původně lokalizována v úzké oblasti prostoru a posléze se rozšířila do mnohem širší oblasti ředícího roztoku. Pravděpodobnost, že se molekuly účinné látky nacházejí někde v roztoku, je jedna. Bohužel (nebo bohudík) nevíme kde. Klasická fyzika říká, že i když nevíme, kde jsou, někde se nacházejí a tam, kde nejsou, nemohou působit.
Podle kvantové fyziky nemusí být ale poloha těchto molekul lokální ale naopak nelokální, a to tak dlouho, dokud si nedáme tu práci a nenajdeme a nevytřídíme všechny molekuly účinné látky ven z roztoku nebo alespoň nelokalizujeme jednoznačně jejich polohu. Pouze ty molekuly, o nichž víme, kde se nacházejí, nemohou působit někde jinde.
Pokud molekuly účinné látky nedokážeme lokalizovat, jsou potenciálně přítomny v každé pilulce, která z roztoku vznikla. Kdybychom dokázali provádět měření v dostatečně krátkém čase, dokázali bychom je v ní "zahlédnout".
Tento čas je samozřejmě příliš krátký na to, aby tento virtuální obraz mohl přímo ovlivnit naše fyzické tělo, ale mohl by být dostatečně dlouhý na to, aby na něj zareagovala naše (nevědomá) mysl zvláště, je-li její existence také založena na jevech kvantové podstaty. Myslím si, že na této představě by se dala vytvořit hypotéza, která by mohla být simulována početně nebo ověřena v nějaké modifikované formě i experimentálně.
Paradoxně nepravděpodobnost přítomnosti jakékoliv molekuly účinné látky v homeopatiku, nedokazuje, že homeopatika nemohou léčit. Naopak možnost, že homeopatika mohou léčit, by mohla být dána tím, že nevíme, kde se molekuly účinné látky nacházejí.