Mají taoismus a duchovně -výuková tradice hermetismu společné kořeny?
Taoismus je východoasijská filozofie, jejíž počátky sahají do 4.století před naším letopočtem. Do stejného období můžeme zařadit i počátky hermetismu, který sice uvádí své kořeny ve starověkém Egyptě, ale jeho vznik je odbornými historiky kladen do kosmopolitního prostředí helénistické Alexandrie. Z hermetických nauk vzešla mimo jiné i alchymie, synteticky zaměřená celistvá věda odvozená z přírodní filosofie.
Jádrem taoismu je princip "tao", který je pro taoisty zdrojem, vzorem a podstatou všeho co existuje. Tao můžeme překládat jako cestu, která je cílem, vesmírnou silou, jedno, nebo jako individuální přirozenost. Klíčový vliv na vznik taoismu měla "Kniha o cestě a ctnosti", která je připisována učenci Lao C'.
Principem hermetismu je věta: "To co jest nahoře, jest také to, co jest dole", je to vlastně kosmický princip jednoty "nús", princip universality, soběpodobnosti a soběnáležitosti. Můžeme parafrázovat, vše jedno jest. Pramenem hermetických nauk jsou řecky psané spisy Corpus Hermeticum, z nichž je nejdůležitější takzvaná Smaragdová deska. Tyto spisy jsou přisuzovány Hermu Trismegistovi, jehož identita je stále předmětem bádání a spekulací. Zajímavé je, že v každé z legend figuruje Hermes jako stařec s knihou v tajemných podzemních prostorách.
Postavy učenců, které byly u zrodu obou filosofických učení, jsou si vlastně podobné. Lao C' je totiž v překladu Starý Mistr.
Dle "Knihy o cestě a ctnosti" platí, že Tao plodí jedno (jednotu - harmonii), jedno plodí dvě (protiklady - jing a jang), dvě plodí tři (nebe, zemi a mudrce), tři potom plodí všechny věci. Tato formulace je velice podobná takzvanému axiomu Marie Prorokyně, alchymistky, která žila v prvním století našeho letopočtu v Alexandrii. Marie Prorokyně (někdy se jí říká Marie Židovka, Maria Prophetissa, Maria Hebrejská, Marija mudrc, Dcera Platónova) věřila, že Bůh dal tajemství alchymie výhradně Hebrejcům. Tvrdila, že veškerá hmota je jen jednoho druhu a že když se jednotlivé části spojí, vznikne z nich nová kvalita -nové zlato. A jak zní její axiom?
"Z jedné se stanou dvě, ze dvou tři a pomocí třetího čtvrtý dosáhne jednoty; tak jsou dvě jen jedno."
Možná si vzpomenete, že cílem alchymistů bylo nejen vytvořit kámen mudrců (k výrobě zlata), ale i elixír života, který zajistí trvalé zdraví a nesmrtelnost (mimochodem, většina alchymistů byli lékaři). Jenže řeč alchymie je tak trochu tajemná a vypadá to, že vytvoření zlata pomocí kamene mudrců má také symbolický význam. Šlo tedy o vnitřní duchovní růst alchymisty, tomuto procesu se říká duchovní alchymie, což je starobylá okultní praxe, která se snaží osvobodit duši od jejího připoutání ke hmotě.
A představte si, že východoasijské filozofie se zabývaly stejnou problematikou. Téma nesmrtelnosti má významné místo v raných taoistických pojednáních. O nesmrtelnosti se píše už v "Knize o cestě a ctnosti" a právě její autor (Lao C') je považován za nesmrtelného. Kromě filozofických pojednání je téma nesmrtelnosti předmětem četných básní a legend. Nesmrtelní se živí zvláštními pokrmy (například nebeskou rosou) a konzumují elixír prodloužení života. Existují zde dva směry, které se nesmrtelností zabývají. Vnější alchymie, která se snaží dosáhnout nesmrtelnosti užíváním speciálně připravených léků, protože organické látky často podléhají rozkladu, pozornost byla zaměřena na minerální látky, zvláště ceněné byly zlato a rumělka, jejichž slitina byla považována za elixír. Vnitřní alchymie je v rámci taoistické doktríny pozdním jevem a je založena na myšlence, že nesmrtelnost lze dosáhnout prostřednictvím určitých procesů v těle, které jsou podporovány pomocí speciálních cvičení a meditace.
Podle etiky Tao je smyslem života pochopit a následovat cestu vesmírných sil, člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao, uplatňovat wu-wej, usilovat neúsilím - nechat věcem volný průběh. Osvícený člověk je nezaujatý, je zbaven pout, je měkký, a právě proto je schopný vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé.
Na tato slova není možné si nevzpomenout, když čtete text "Smaragdové desky" - nejdůležitějšího hermetického pramene. Jeden z nejstarších arabských textů Smaragdové desky přinesl J. Ruska, zde je v českém překladu:
Smaragdová deska (původní arabský text)
1. V tom je pravé vysvětlení, o němž nelze pochybovat.
2. Říká: Nejvyšší (pochází) z nejnižšího a nejnižší z nejvyššího,
dílo zázraku od jediného.
3. A věci se utvořily z této základní látky jediným postupem. Jak
podivuhodné je toto dílo! Jest principem světa a jeho udržovatelem.
4. Jeho otcem je slunce a jeho matkou měsíc; vítr jej nosil ve
svém těle a země jej živila.
5. Je otcem talismanů a opatrovníkem zázraku,
6. jehož síly jsou dokonalé, jehož světla jsou potvrzena (?).
7. Oheň, který se stává zemí. Odejmi zemi ohni, tak ti bude jemné
více zadrženo než hrubé, s opatrností a moudrostí.
8. Stoupá od země k nebi, aby na sebe strhl světla z výše a sejde
(opět) k zemi, dokud je v ní síla nejvyššího i nejnižšího, protože s
ním je světlo světel, takže od něj temnoty prchají.
9. Je silou sil, která přemůže každou věc jemnou a pronikne
každou věc hrubou.
10. Přiměřená stavbě velkého světa je stavba malého světa.
11. A podle toho si počínají moudří.
12. A k tomu směřuje Hermes, omilostněný trojí moudrostí.
13. A toto je jeho poslední kniha, kterou skryl v komoře.
Vypadá to tedy, že hermetismus i taoismus mají jako svůj princip stejnou energii, substanci, kterou popisují stejnými, nebo velice podobnými slovy. Znamená to, že vznikly náhodou ve stejném období dvě téměř stejné filozofie, nebo jde o jedno učení, interpretované ve dvou částech světa vzdálených od sebe tisíce kilometrů?
Možná má pravdu legenda, která praví, že "Knihu o cestě a ctnosti" byl Lao C' donucen sepsat, když byl zadržen na hranicích, neboť Číňané věděli, že s jeho odchodem na západ navždy zmizí i jeho moudrost.
Ale pokud to tak je, znamená to, že východní a západní filozofie vyrůstaly ze stejného základu, jen v průběhu času se jeho interpretace změnila.
