Sen o jablku a nejdůležitější knize ve Vesmíru/Analýza

Markéta Jurištová

Sen o jablku

"Byla jsem v práci a něco psala na počítači. Napadlo mě, že se mi to možná jen zdá a začala jsem testovat realitu. Nechtěla jsem být moc nápadná (co kdyby to náhodou nebyl sen, že?), tak jsem jen opatrně zkoušela jestli moje ruce nevykazují nějakou bizarní změnu. Moc mi to nešlo, proto jsem se ještě podívala, co mám na sobě oblečeného. Bylo to náhle jasné. Tak příšernou halenku bych si na sebe NIKDY nevzala! Vstala jsem od stolu a všem jsem oznámila že odcházím, protože se mi to jen zdá. Pak se obraz změnil a já jsem byla na ulici u nějakého obchoďáku, kolem byla spousta lidí. Podívala jsem se na oblohu a tam byla kosmická loď. Ne nějaké UFO, ale prostě taková normální, klasická raketa. Upozornila jsem na ni ostatní. Najednou byl okolo mě dav lidí a dívali jsme se vzhůru. Kosmická loď začala měnit směr a místo stoupání začala klesat. Letěla přímo na nás, ale vůbec jsem se nebála, protože to najednou vypadalo, že je to jen model lodi a ne skutečná loď. Lidé okolo se ho snažili chytit, ale on mířil ke mě. Dav se rozestoupil a mě se do natažených rukou pomalu sneslo zelenožluté jablko, ve které se ta kosmická loď proměnila." MJ

Asi jste pochopili, že výše popsaný sen, je můj. Byl poměrně krátký a tak jsem se rozhodla, že nabídnu svým čtenářům (již dříve), aby zkusili sami analyzovat co asi nevědomí tímto snem chce říct, nebo vzkázat.

Dostala jsem několik typů, z nichž vybírám ten, který se mi zdál ohledně symboliky nejpravděpodobnější.

Myslím, že v tom snu jde hlavně o to jablíčko. Jablko je symbol poznání, symbol života. Je krásné poselství už to, že lidi kolem vás, jak popisujete, chtěli tu loď( jablíčko poznání) chytit, ale když něco moc chceš tak to většinou nedostaneš. Vy jste se nebála a vyčkávala. Dívali jste se vzhůru do oblak (do nekonečna)." Karolína

Za nějakou dobu jsem měla další sen, který opět skončil jako lucidní:

Nejdůležitější kniha ve Vesmíru

"Dávat otázky okolnímu prostoru v lucidních snech je (aspoň pro mě) návykové. Nedávno jsem se zase probudila do snu a ani nepoužila kontrolu reality. V průběhu děje jsem si totiž uvědomila, že sním, a to bez stínu pochybnosti. Přiznám se, že s velkou úlevou, protože to nebyl pozitivní sen. Okolním snovým postavám jsem tedy vítězoslavně oznámila, ať si laskavě uvědomí, že už jsem vzhůru, a dají mi pokoj. 

Potom jsem začala levitovat v pozici lotosového květu. Dostala jsem se takto do podkroví nějakého starého domu, kde byla knihovna. Napadlo mě, že toho využiji a požádala jsem snový prostor (nevědomí), aby mi dal vědět, která kniha je ve Vesmíru nejdůležitější. Nestalo se nic a proto jsem ještě několikrát zvolala: "Dej mi, prosím, znamení!" Měla jsem ještě chvíli pocit, že se nic neděje, ale periferně jsem zaznamenala pohyb na pravé straně knihovny. Jakoby se jedna kniha začala pohybovat. Když jsem se podívala pozorně, zjistila jsem, že hřbet jedné velice staré knihy začal opadávat a už téměř není čitelný. Než se kniha úplně rozpadla, stihla jsem si všimnout, že to byla sbírka básniček od Josefa Václava Sládka "Zlaté slunce, bílý den", pamatuji se, že ji měla doma moje babička. Četla mi z ní, když jsem byla úplně malá." MJ

Tentokrát bych zkusila o analýzu požádat vás. Co myslíte? Co nevědomí-příroda-bůh chtěli touto snovou vizí říci? Která kniha je ve Vesmíru nejdůležitější? 

Napište, prosím, do komentářů své názory a nápady. Klidně můžete psát připomínky k oběma snům. Těším se na ně!