Sen o synchronicitě/Analýza

Markéta Jurištová

Abych si byla jistá, že mluvíme o stejném pojmu, napřed vám vysvětlím, co vlastně myslím synchronicitou.

Výraz "synchronicita" zavedl C. G. Jung jako hypotetický vysvětlující faktor, který je rovnocenný výrazu "kauzalita", což je příčinná souvislost. Synchronicita je shlukování "nenáhodných" náhod, které nějak souvisí s konkrétním psychickým nastavením člověka. Je to vlastně akauzalita- příčinně nevysvětlitelná.

Představte si, že se už nějakou dobu rozhodujete, jestli pořídíte dětem pejska. Ráno vstanete a jedete do práce. Na křižovatce si všimnete auta, které má espézetku s textem PES-007. V práci vás čeká v e-mailové poště spam, který nabízí levné psí granule, zazvoní telefon a ozve se: "To je útulek pro psy?" (Nepracujete v útulku pro psy.) Vzápětí v rádiu slyšíte písničku od kapely Žlutý pes a vzpomenete si, že večer jdete do divadla na představení "Báječná léta pod psa". Nakonec se otevřou dveře a váš šéf vám představí nového kolegu, pana Voříška.

Možná i vám se čas od času něco podobného děje. Já mám tendenci tyto "náhody" vnímat pozitivně. Jako znamení, že se rozhoduji správně. V jednom z lucidních snů mě napadlo, že bych mohla požádat, aby mi na nějaké snové vizi nevědomí (Průvodce) ukázalo jak vlastně synchronicitu vnímá.

"Mohla bych, prosím, vidět, jak vypadá synchronicita?" Bylo tedy mé přání, které jsem adresovala Průvodci a v lucidním snu ho hlasitě vyslovila do prostoru. Pocítila jsem vzápětí couvání a propadání prostorem. Dostala jsem se do nějakého útulného přízemního domku, kde byla spousta dřevěných prvků. Byl vzdušný, otevřený a měl velká okna. Venku to vypadalo, jako by krajina byla obrovská LCD obrazovka, kde se odehrává fotbalový zápas. Připadalo mi, že dům je malinký a stojí na obrovském fotbalovém hřišti, které ale není skutečné a promítá se jako film. Uvnitř domu bylo příjemně, i když zde vládl velký nepořádek, všude se válelo nějaké oblečení, knihy a papíry. Celkově ale tento chaos působil tak nějak sympaticky. Během prohlídky domu jsem narazila na staršího, kulatého pána s brýlemi, který mi oznámil, že se mám převléknout a pak spolu půjdeme na nějakou důležitou konferenci. Myslela jsem si, že to bude vědecká konference o synchronicitě. Pán mi řekl, že je potřeba, abych si oblékla kostkované sako. Jenže já jsem se do něj nemohla dostat, protože jsem na sobě měla moc vrstev oblečení. Jakmile jsem si něco sundala, hned se objevilo něco dalšího. Naštvalo mě to a všimla jsem si, že ten brýlatý pán už odchází pryč s mým mladším já. Mé mladší já bylo samozřejmě bez saka, mělo lehké letní šaty na ramínka a omluvně se na mě ode dveří usmívalo. Tím scéna skončila. Poděkovala jsem Průvodci, i když jsem z toho vůbec, ale vůbec nic nepochopila.

Rozbor:

Analyzovat vlastní sny je těžké, protože, jak říkal Jung, vždy jsou o krok napřed. Ale tím, že je tento sen lucidní mám trochu výhodu, protože vím k jakému tématu se váže. Malý dřevěný dům jsem já sama, je to stav mé duše včetně toho nepořádku. Vím, že v hlavě mám opravdu hromadu knih, poznámek, notýsků, výpisků a náčrtů v takovém neurčitém, jen pro mě srozumitelném, chaosu. Samozřejmě jako každá žena, každý den přemýšlím, co na sebe, takže se přiznávám i k tomu poházenému oblečení. Malý domeček na obrovském fotbalovém hřišti ve mě vyvolává vzpomínku na knihu Alenka v říši divů (občas mám pocity jako Alenka) a představa okolního prostoru, který se promítá jako film je docela vystihující. Svět jako obrovské fotbalové hřiště, lidé-hráči se ženou za míčem, sem a tam a uprostřed já(malý dřevěný domeček).....je fakt, že mě ta hra až tak moc nezajímá. Zajímá mě, co se děje v domečku.

V malém domě potkávám kulatého pána s brýlemi. Kdo by to mohl být? Pojem synchronicita razil C.G.Jung už od počátku svých výzkumů na poli nevědomí. Pokud zapátráte, najdete černobílé fotografie důstojného pána s knírkem v saku, s kulatým obličejem a kulatými brýlemi (zcela typově odlišného od rozšířené podobizny Junga z pozdějších období - starého muže s ostře řezanými rysy). Kulatý pán- Jung po mě požaduje abych se převlékla do kostkovaného saka. Já ale nemohu, mám na sobě příliš mnoho vrstev, nejsem připravena. Jung proto odchází i s mojí mladší osobností, mým mladším já. Zde je vidět další synchronicita - Jung byl Švýcar a mluvil německy, odešel tedy s mým "junges Ich".

Závěr:

V lucidním snu mi nevědomí ukázalo vizi na které byla synchronicita poměrně dobře vysvětlena a to za přítomnosti slavného psychologa. Přiznám se, že analýza tohoto snu proběhla až po dvou letech, nebyla jsem dříve schopná identifikovat v čem vlastně synchronicita spočívala. Nálezem fotky C.G.Junga v mladším provedení ale bylo náhle vše jasné.