Zajímavosti ze světa krystalů/1. část
Krystaly a minerály tu byly vždy, před námi, jsou stále a budou i po nás…
Na Zemi se vyskytují v mnohem větším množství než si vůbec dokážeme představit. Tvoří až 30% povrchu Země. Slovo minerál je odvozeno z latiny "minare" – provozovat hornictví. Minerály zkoumal už ve Starém Řecku Aristoteles.
Praví se, že v bájných civilizacích (Atlantida, Lemurie), měly být využívány k mezihvězdné komunikaci a k léčbě. Platón hovořil o tom, že tato civilizace měla svá obydlí zdobena drahými kovy (zlatem, stříbrem a obsidiánem).
Féničané zase dobývaly pyrit kvůli obsahu mědi a zlata. Později se z něj vyráběla kyselina sírová.
Když italští alchymisté experimentovali, povedlo se jim vyrobit druh skla, které se podobá obdobně vyhlížejícímu druhu křemene. Odtud dostal název Avanturín "a ventura" , v překladu "náhodně".
Stalo se tak, když přidali do skla šupiny mědi.
V minulém století zase vědci přišli na to, že křemen má při své deformaci vlastnost generovat elektrické napětí a má paměťovou kapacitu. Další objev byl, že když se do krystalu křemene vloží cizí atomy, mohou vytvořit vysílací zařízení. Takto se konkrétně křemen začal využívat v různých moderních technologiích, začaly se vyrábět křemíkové čipy. Ty informace přijímají, vysílají a jsou schopny je i uchovávat.
Křemen najdeme v domácí elekronice, v hodinkách, v různých vodičích, v autech, v telefonech…
Křemen se skládá z jednoho atomu křemíku a dvou atomů kyslíku.
Díky působením tlaku a teploty pod zemským povrchem se tyto molekuly spojí do pevného tvaru křemene, jeho nejčistší formou je křišťál.
Většina vyskytujících se barevných minerálů je v základu křemen.
Uvedeme si jen pár dalších zajímavých minerálů:
Chalcedon – je odrůdou křemene. Jeví se jako celistvý homogenní kámen, ale skládá se z mikroskopických zrníček (sraženiny silikátových roztoků). Vznikal za nízké teploty kolem 120 °C poblíž zemského povrchu v dutinách různých hornin a v chladnoucím magmatu. Obsahuje mimo jiné složky železa, niklu, hliníku, hořčíku, chromu.
Zelený Chryzopas – zbarvený křemičitany niklu, je to vlastně vzácná odrůda chalcedonu. Býval to velmi oblíbený kámen u českého panovníka Karla IV.
Karneol – zbarvený achát oxidem železa, používá se často ke kamenořezbě.
Ametyst – vzniká přirozeným ozářením křemene s příměsí železa. Krystaly ametystu se vyskytují v drúzách. Ametyst je znám jako kámen energie, vášně a spirituality, ale pojí se k němu ještě jedna zajímavost. Staří Řekové si z něj vyráběli amulety, protože věřili, že funguje při prevenci proti opilosti a požitkářství.
Heliotrop (tmavězelený kámen s červenými skvrnami) - základem je opět krystalický jaspis s příměsí železa a manganu. O Heliotropu je zmínka už v první encyklopedii Naturalis Historia z 1. st.n.l., kde je mu připisována magická schopnost v mnoha oblastech.
Opál - vzniká při rozkladu křemičitanů a mladých hlubinných hornin usazovaním z horkých pramenů.
Jeho název pochází ze staroindického "upala" , v překladu "Drahý kámen". Ve starověku byl označován za skutečný drahokam.Při zahřívání čistého křemene na teplotu 470°C - 750°C vznikají světležluté, červenohnědé a zelené krystaly.
Při radioaktivním ozáření vzniká kouřově hnědá záhněda až hnědočerný morion.
Je mnoho a mnoho způsobů jak kameny vznikaly, vznikají, a který se k čemu hodí. Každý má své specifické vlastnosti.
