Žít šťastně a v souladu se svým tělem a duší, znamená být zdráv, nebo být aspoň na cestě k uzdravení
Je hezké, když je venku hezky, když nám je hezky, příjemně. Je hezké se dívat na hezké obrázky, na hezké věci, poslouchat hezkou hudbu.
Je hezké, že třídíme odpad. Ale co děláme proto, aby ho bylo mnohem méně? Pokud proto dokážeme něco sami od sebe udělat, bude to ještě hezčí.
Je hezké, že chodíme do přírody. Ale co děláme pro to, abychom ji nepoškozovali? Kampaň ukliďme Česko? Jasně, je hezké uklidit jednou ročně les, posbírat odpadky a cítit se hezky. Ale nebylo by hezčí ty odpadky v lese nevyhazovat?
Je hezké, že si přejeme být zdraví a šťastní. Ale co proto děláme? Vezmeme si piluli, navštívíme lékaře, bojíme se nemoci, bolesti. Ale nezměníme životní styl, mnoho (nezdravého) jídla, málo pohybu, přílišné sledování televize, počítače, mobilu. Však nás prášky a doktoři dají zase dohromady. Tak hezky přežíváme.
Ale hezčí by bylo opravdu žít. Trochu se hlídat v jídle, zařadit lehčí a zdravější potraviny, víc se pohybovat, méně sledovat televizi, počítač, mobil. Zlepšit fyzickou kondici a psychickou odolnost.
Je hezké, že uspokojíme naši touhu a koupíme si nějakou věc. Přinese nám to štěstí? Zpočátku jistě, ale jak dlouho nám to vydrží? Kolik toho nahromadíme, než zjistíme, že bez spousty věcí, po kterých jsme kdysi tak toužili, se obejdeme a že nám štěstí nepřinesou? Že štěstí, resp. pocit štěstí je v každodenních drobných radostech.
Šťastný člověk se usmívá, jeho úsměv je ryzí, žádná křeč, maska, nebo dokonce výsměch. Pro to být zdravý a šťastný se musí člověk rozhodnout a vymanit se z role oběti. V té je člověk nešťastný, trpí, stěžuje si, hledá viníky svého neštěstí.
Je hezké se rozhodnout být zdráv a vesel. Je to dokonce jednoduché. Ovšem to nejsložitější je opustit vštípenou roli oběti a tu svou bezpečnou a jistotami oplývající komfortní zónu. Je to jen svazující iluze a kvůli strachu se mnozí raději vzdají své svobody, aby byli v bezpečí, aby nemuseli provést bolestivou změnu, aby se nemuseli pustit svých přesvědčení. Což zrovna hezké není.
Tedy je to hezké. Pro manipulátory, pro vládnoucí vrstvu, která takto může lidi ovládat. Proto se rozhodněme pro to, co je hezké pro nás a život bude hezčí.
Život je změna a změna je život. Komfortní zóna časem připomíná zahnívající rybníček, kdežto rozhodnout se pro změnu znamená, že vstoupím do rychlého, čistého, bublajícího potůčku, který mne po proudu časem donese do klidnější řeky.
Jako lidé stárneme. Nezdá se nám to hezké, neboť většina bývala za mlada mnohem hezčí. Když to přijmeme, naučíme se stárnout s grácií, a to je hezké. Během života je možné provést různé změny, dostat se nahoru i na dno a od toho dna se zase odrazit.
Máme usídleno v hlavě, že jednou budeme staří a nemocní. Je to jen program v naší hlavě. Stáří (ani smrti) se nevyhneme, ale nemusíme být při tom stáří i nemocní. Jen se musíme umět přeprogramovat.
Jsou mezi námi tací, kteří to dokázali. Čiperní staříci, sršící energií, v kondici, nezdolní. Každý to může dokázat, když se pro to včas rozhodne. A to je hezké.
Hezčí by bylo, kdyby se pro to být zdravý a šťastný rozhodlo velké množství lidí. Někdo se musí dostat až na samé dno, aby se rozhodl změnit.
Ti, kterým se to povedlo, se stali majáky a inspirátory pro ostatní. A to je hezké. Žít šťastně a v souladu se svým tělem a duší, znamená být zdráv, nebo být aspoň na cestě k uzdravení.