Zkusme spolu lépe komunikovat /2. díl- Kontext je klíčový
Markéta Jurištová
Když dva lidé spolu mluví, neděje se jen něco mezi nimi, děje se i něco v nich a tomu celému dohromady se říká komunikační proces. Tímto článkem bych chtěla navázat na předchozí povídání o motivaci, přičemž mám stále v rukou útlého, skvěle napsaného průvodce, nikoliv po galaxii, ale "Průvodce mezilidskou komunikací".
Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadnou obavy a Kohn si říká: "Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí." Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: " No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí." Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít tak povídá: " Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozík nechaj."
Dnes si budeme povídat o kontextu, a uvidíte sami, že pokud budeme o komunikaci vice přemýšlet, můžeme být úspěšnější v dosažení svého cíle.
Vezmeme si jednoduchou situaci a na ní si ukážeme jednotlivé prvky- komponenty komunikačního procesu. Pavel si potřebuje vypůjčit peníze, dejme tomu, takových padesát tisíc. Nechce peníze od banky, (i když jí můžete mít rádi) ale napadne ho, že by si je mohl půjčit od Petra, protože Petrovi ještě nikdy žádné peníze nedlužil. Tomu, že si Pavel vybral ke svému komunikačnímu záměru (půjčit si peníze) právě Petra, říkáme vztahový kontext. Kontextů může být více, dokonce se během komunikačního procesu utvářejí a ovlivňují. Není to tedy žádná legrace, transformovat sdělení, že si chceme půjčit peníze.
"A kde se transformuje, tam je zapotřebí transformátor. Tímto elektrotechnickým pojmem rozumějme komunikační dovednosti. Funguje-li nám transformátor, pak dokážeme správně, srozumitelně, účinně sdělovat to, co chceme. A též umíme být na příjmu, naslouchat druhým lidem, rozumět jim." Ivo Plaňava
Kontexty jsou pro komunikování klíčové. Představte se si, že by Pavel žádal o půjčku Petra v okamžiku, kdy by byl Petr v insolvenci. Tomu se říká špatné načasování, špatný časový kontext. Nebo by na smuteční hostině kondoloval: " Tvůj bratr byl fakt výjimečný člověk, Petře, bude mi moc chybět, nepůjčil bys mi tak čtyřicet až padesát tisíc?" Pavlovi i v tomto případě nezafungoval transformátor správně, protože nezpracoval situační kontext.
Jiný typ kontextu je trans-kulturní, jednoduše jiný kraj- jiný mrav. Ohledně půjčování peněz mě nic trans-kulturního nenapadá, ale kulturní střet zažijete, když na Moravě odmítnete domácí slivovici. Nebo zkuste odpovědět v Americe na dotaz "How do you do?" jinak ,než že se máte úžasně a skvěle, i kdybyste právě přišli o ledvinu.
Pokud Pavlův transformátor zapracuje v souladu s kontexty sdělení (žádost o půjčku), zdárně dorazí k Petrovi, a vyvolá u Petra jistý účinek. Pokud komunikační akce proběhla správně, pak Petr pochopil Pavlovo sdělení tak, jak je Pavel myslel. Ale stává se, a to dost často, že jeden něco říká a druhý pochopí něco úplně jiného. Taky se ale stává, že jeden něco říká a přitom myslí něco úplně jiného. Například známé situace: " Vteřinku! Jen se obleču, učešu a namaluju... " nebo "Jdu s klukama na jedno pivko." Proto tady máme další klíčový pojem a to je veledůležitá zpětná vazba. Může být verbální i neverbální, případně obojí, ale bez ní se zdravá komunikace neobejde.
"Chápeš, co tím chci říct? "
"Jo"
"Ale Ty nevypadáš, že to chápeš!"
"Chápu to, neboj"
"Tak se tvař tak, jakože to chápeš "
Zpětná vazba by nebyla zpětnou vazbou, kdyby, následné sdělení nebylo ovlivněno tím, jak reagoval komunikační partner. Dá se dokonce s malou nadsázkou říct, že správně i pěkně probíhající dialog je neustávající výměnou zpětných vazeb (viz. komunikace výše).
Někdy ale i zpětná vazba může být matoucí. Moje kamarádka, která pracuje a bydlí v Německu, chtěla své početné rodině žijící v malé vesničce u Uherského Hradiště, představit svého přítele Jeana (nepříliš mladého zato velice úspěšného manažera jedné nadnárodní společnosti). Přijela s ním tedy k rodičům na oslavu narozenin nějaké tety a než se vzpamatovala z přivítání se všemi členy své rozvětvené rodiny, Jean se ztratil. Našla ho až po půl hodině. Byl s její babičkou v zahradě. Seděli spolu na lavičce a babička mu zrovna vysvětlovala ve kterém kolenu má vodu a že jí kuna zase zakousla slepici. " Děvčico, ten Tvůj je skvělý ogar! Nikdy jsem si s nikým tak krásně nepovykládala." Jean seděl a zasněně kýval hlavou a občas se na babičku usmál "Hmm, hmm." Neuměl jediné slovo česky.
Zdroj: Ivo Plaňava, Průvodce mezilidskou komunikací, Grada Publishing a.s., Praha 2005
