Zkusme spolu lépe komunikovat /3. díl- Gender rozdíly
Markéta Jurištová
Rozdíl v komunikaci žen a mužů je hezky vidět na tomto krátkém příběhu:
Dvě slečny stojí u nepojízdného BMW na D1 a mávají na kolemjedoucí auta. Sympatický pán zastaví a nabídne se, že nepojízdné BMW odtáhne do nejbližšího autoservisu. Děvčata nadšeně souhlasí. Pán požádá jednu ze slečen, aby si přesedla do jeho auta a ta druhá, aby zůstala v tom nepojízdném, které přichystal k odtažení na laně. Slečny se ale nechtějí rozdělit, tak hodný a sympatický pán nasedne do svého auta, slečny do BMW a auta se rozjíždějí. První sjezd z dálnice, první křižovatka, pán šlápne na brzdu…. a tu hodný a sympatický pán ucítí náraz. Do jeho auta nekompromisně narazilo tažené BMW. Pán zcela nesympaticky kleje a jde se podívat, co se to, sakra, stalo. Zůstane však stát a bez jediného slova hledí na vyděšené slečny, které se na něj dívají ze zadního sedadla BMW: "Vždyť jste říkal, že si máme sednout a že nás odtáhnete"…
Z každodenních zkušeností je jasné, že ženy a muži komunikují rozdílně, preferují jiná slova a úsloví, stejným slovům a větám dávají odlišný význam, jinak konverzují, gestikulují a intonují. Můžeme se dočíst o dvou odlišných kulturách-mužské a ženské, o planetárních rozdílech, (J. Gray) že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Přesto nás průvodce (Průvodce mezilidskou komunikací, I. Plaňava) nabádá ke kritickému myšlení a ukazuje na některá neprokázaná zobecňování.
Například se soudí, že ženy jsou upovídanější než muži, jenže se ukazuje, že je to spíše předsudek než fakt. Představte si, že při zkoumání v malých skupinách, kde si lidé mezi sebou povídali, se ukázalo, že rozdíly jsou mírné a pokud nějaké jsou, tak ve prospěch mužů. Ano, pánové toho namluvili více než dámy.
Nebo skákání do řeči. Kdo si myslíte, že častěji přerušuje hovor tímto způsobem? V mládí i dospělosti nám, ženám, muži skáčou do řeči mnohem častěji. Dokonce podle klasického výzkumu (klasický je proto, že se uvádí v učebnicích) z roku 1975 to bylo celých 96% přerušení.
Je třeba dodat, že v nemalém procentu případů to bylo souhlasné přerušení. To znamená, že pánové sice skočí do řeči, ale vyjadřují tím souhlas se ženou! To jsou ale zajímavé výzkumy, že?
Americká socioložka Pamela Fishmanová zkoumala dialogy mezi páry. Zjistila, že ženy při komunikaci pracují tvrději než muži, ve větší míře se snaží udržet konverzaci tím, že vnášejí nové náměty, a pokud nějaký námět napadne muže, ženy jej přijímají, kdežto pánové tak s náměty žen činí jen málokdy.
Existují také slova či výroky, která se přiřazují spíše vyjadřování mužskému, tzv. maskulinní. Mezi ně patří především jednoznačná zobecňující tvrzení ("Je to tak a hotovo"), nadávky a vulgarismy, hodnotící sdělení ("To je přece logické") a zpřesňující až pedantské výrazy ("Je 11 hodin 12 minut a 3 sekundy").
Názorná ukázka:
Ona: Je mi nějak zima. Nemohl bys, prosím, přitopit?
On: Nemůže Ti být zima, je 22,5 stupňů!
Za ženské, tzv. femininní, výroky se považují především slova a úsloví vyjadřující určitý vztah ke komunikačnímu partnerovi a to především ohled a zájem ("Co si o té sukni myslíš? Nejsem v ní tlustá?") a výroky které mají emoční náboj ("Ale tohle se mi nelíbí"). Typicky ženské jsou i souhlasné fráze a také výroky dávající najevo, že komunikační partner ví vše lépe, případně umožňující, aby si to myslel.("Ty jistě víš, kde máme odbočit"). Moudré ženy totiž ví, že posilovat mužské ego je velice prozíravé a užitečné.
Celkem zajímavým rodovým rozdílem je i odlišný vztah mezi vnitřním monologem a vnějším hlasovým projevem. Ženy mluví současně s tím, jak myslí, jak jim v mysli naskakují slova nebo představy. Kdežto muži mívají určité zpoždění, někdy i delší.… Napřed si něco pomyslí, potom si to ještě promyslí a teprve pak něco řeknou.
"Gender differences", rozdíly mezi pohlavími, včetně komunikačních témat, se zkoumají již od 60. až 70.let minulého století, seriózních výzkumů je mnohem méně než různých úvah, článků a knih. Nešlo a dodnes nejde pouze o objektivní popis, téma je to choulostivé, má ideologické i emoční pozadí a vyučuje se na vysoké škole.
Rozdíly mezi mužem a ženou prostě byly, jsou a budou a je to tak dobře.
" Bohové vytvořili po zralé úvaze dvojici, které se říká muž a žena, aby oba měli ze svého společného života co největší prospěch. Oba musí dávat a přijímat, proto poskytli oběma stejnou měrou paměť i pozornost, stejnou měrou také učinili, že oba nemají přirozené vlohy k týmž věcem, potřebují tím spíše jeden druhého a jejich spojení se ukazuje ještě užitečnější, na co jeden nestačí, to dokáže druhý" (Xenofón, kolem roku 355 př.n.l.)
Zdroj: Ivo Plaňava, Průvodce mezilidskou komunikací, Grada Publishing a.s., Praha 2005
