Jak působí hudba na nevědomí

Markéta Jurištová/

Začneme úplně teoreticky, abychom skončili v mystickém rozjímání nad podstatou vesmíru a hvězd. Tak tedy, hudba jsou tóny, které jdou za sebou v určitém pořadí a tón je vlastně druh zvuku. Je to vibrace, která vzniká chvěním hmoty. Tato vibrace rozechvívá okolní prostředí a to působí na ušní bubínek, my potom vnímáme tuto vibraci jako zvuk. Pokud částice kmitají pravidelně, v uchu vzniká vjem tónu o určité výšce a tím vlastně vnímáme, slyšíme melodii. Základem hudby je tedy vibrace, která se nese prostředím a setká se s přijímačem v našem sluchovém ústrojí. Výška jednotlivých tónů je dána frekvencí této vibrace. Dokonce i lidé, kteří jsou hluší, mohou díky frekvenci hudbu vnímat, vstřebávají jí totiž celým tělem.

Jestliže tedy mluvíme o frekvenci, spojitost se stavem lidského vědomí se tak nějak sama nabízí, protože stavy vědomí jsou také spojovány s určitými mozkovými frekvencemi. Zřejmě nás tedy nepřekvapí vědecky prokázané zjištění, že hudba ovlivňuje lidský mozek a psychiku, především emoce. 

Víte, že emoce jsou bránou k nevědomí? Pokud totiž existuje nějaká zkratka, nejrychlejší cesta jak zapojit nevědomí, jsou to právě emoce. Vzpomeňte si třeba, co cítíte při hádce, takové to iracionální pnutí uvnitř. V této situaci by se dalo říci, že jste takzvaně jednou nohou v nevědomí. 

Hudba v nás vyvolává různé emoce, dokáže ukolébat, uspat, nebo naopak dostat do extáze, do stavu, kdy reálně cítíme po celém těle „husí kůži“. Psychologové zjistili, že hudba může lidskou psychiku ovlivnit rozdílnými způsoby, umí například navodit příjemné emoce, nebo dokáže pomoci s průchodem a vyplavením napětí (pláč). Léčba hudbou, muzikoterapie, je již oficiální terapeutickou technikou.

„Muzikoterapie je metodou léčebné psychoterapie. Jedná se o proces fyziologického, emocionálního a smyslového ovlivňování člověka hudebními prostředky. Tento interdisciplinární proces vznikl na základě vývoje a vzájemného ovlivnění medicíny, psychologie, psychoterapie a hudební vědy.“ J. Kantor, Základy muzikoterapie

Pomocí hudby se lidé od pradávna snaží také komunikovat se samotným božstvím. Určitě jste někdy viděli (třeba v televizi) rituální tance přírodních národů s hudebním doprovodem. Ale nemusíme jít pro příklad tak daleko. I když třeba nejste věřící, zvuk varhan, či zpěvu v kostele vás stejně osloví svou téměř nadpozemskou úrovní, která rozhodně není způsobena pouze akustikou. Rozezní totiž vaše nevědomí a něco ve vás se rozvzpomene na harmonii duše, jakousi posvátnost a samozřejmý řád. Vaše mysl jakoby očekává každý další tón a melodie, která je těmito tóny tvořena, se jeví jako „správná“ a dokonalá. Někdy může tón také překvapit, ale nesmí vybočit z tohoto samozřejmého řádu, či rámce, z jakési matrice, kterou máme podprahově zakódovanou v mozku. Stejně může působit i „světská“ hudba. Určitě máme každý své melodie a písně, které jsou pro nás více než jen oblíbené, cítíme u nich dotyk jakési vyšší sféry bytí. Na příklad na mě takto působí rocková verze „Sound of Silence“, nebo Bachova „Tokáta a Fuga d moll“ v podání Vanessy Mae. 

Mimochodem, víte, že v antice a dalších stoletích, zhruba až do doby Isaca Newtona, se i badatelé snažili svá bádání a formulování zákonitostí začlenit do určitého osobního duchovního (dá se říci i mystického) rámce, do nějakého mentálního vzoru?

 Mám pocit, že je v této myšlence jakýsi souzvuk přírodních zákonů a lidské psýché. Něco, co například vyjadřoval tzv. Zlatý řez, Leonardův Vitruvianský muž nebo Hudba Sfér. Něco, co dává smysl jen jako harmonický celek a co se dá chápat jako krásné, dokonalé a dobré. Poznání v souladu s podvědomou (dle Junga archetypální) instinktivní představou badatele, že je to tak správně. Například Kepler byl fascinován starou pythagorejskou ideou Hudby Sfér, a v pohybu planet pátral po týchž poměrech, s nimiž se setkáváme při harmonickém souzvuku tónů a u pravidelných mnohoúhelníků. Všechna krása podle něj, podle správného následovníka pythagorejců, spočívala ve správných poměrech, protože geometrie je předobrazem krásy světa a vesmíru.

V jednom z lucidních snů jsem se zeptala tajemné inteligence za oponou, co je kámen mudrců. Odpovědí mi byla vize, která obsahovala krásnou melodii. Možná, že to je to tajemství, po kterém už od pradávna pátrali alchymisté. 

Každý člověk má hluboko ve svém nitru svůj kámen mudrců- svoji vlastní píseň, pramen, ze kterého čerpá sílu.


Uveřejněno

v

,

od

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *