Markéta Jurištová/ Knihovna předků
Pokud jste již lucidně snící a podařilo se vám úspěšně požádat vašeho vlastního Průvodce – nevědomí o konkrétní vize, neubráníte se otázce, odkud vlastně tyto vize pocházejí. Kde se ve vaší hlavě berou ty symbolické snové scenerie s více méně pochopitelnými a konkrétními informacemi?
Tímto se otvírá prostor pro menší, či větší fantazírování, které tak nějak k lucidnímu snění vlastně patří. Občas o těchto věcech diskutuji s manželem, který si myslí, že náš mozek používá při snění další úložiště informací, které v bdělém stavu nejsou přístupná, a vytahuje z něj informace. Možná, že kromě toho je ještě kolem celé naší planety něco jako jemná energetická wifi, která nás za určitých podmínek spojuje. Těmi určitými podmínkami by mohla být třeba mozková frekvence, kterou mozek vykazuje při procitnutí do snu.
Co mi na tuto moji domněnku sdělilo nevědomí?
Lucidní sen: Jsem v podzemní místnosti a držím za ruku cizího mladého muže (pravděpodobně mého anima), držím ho proto, aby mi neutekl a já se ho mohla vyptávat. Mám totiž jednu otázku, na kterou často myslím. „Je lucidní prostor – to je to, kde teď jsem, jen v mé hlavě? To, jak to tady vypadá, všechny bytosti, i to co se tady děje, řekni mi, to všechno je jen z mé hlavy?” On odpovídá, že ne. Vyptávám se dál, jestli zdrojem je tedy něco jako neviditelná síť, která je kolem celé planety. On odpovídá, že ne, a hned začíná mluvit o nějakém jiném propojení. Ukazuje něco vzadu na svých zádech, zvedá levou ruku a ukazuje bod za levou paží. Nerozumím ale, co přesně říká, proto ho žádám, aby mi to zopakoval. Jenže on se brání, že nic neřekl. Já namítám, že jsem to přece slyšela, že něco ukazoval pod levou rukou, jenže on stále trvá na svém. Nic dalšího jsem z něj nedostala.
Jak je to s tím propojením, zůstane zřejmě i nadále tajemstvím, ale i když budeme dále uvažovat, že Průvodce-nevědomí vybírá informace jen z pomyslné kartotéky v našem mozku, je to neobyčejně zajímavé.
Můžeme mít k dispozici něco jako genetickou paměť? To, že to není až tak úplně nemožné, ukazuje výzkum neurologů Kerry J. Resslera a Briana G. Diase, kterým se již podařilo prokázat genetickou čichovou paměť u myší. Třeba jednou zjistíme, že i my, lidé, máme v genech uchovány konkrétní vědomosti o světě kolem nás od našich předků. Vypadá to, že se k těmto informacím ale dostane jen naše podvědomí. Představuji, že jsou ukryté a seřazené v rozsáhlé knihovně. Říkám jí “knihovna předků”. Jsou v ní všechny vědomosti našich otců, matek, dědečků a babiček předávané již po mnoho generací a také všechny vjemy, které kdy zaznamenal náš mozek v průběhu našeho života. Obrovské množství dat, které je k dispozici jen za určitých podmínek a v omezené, pro naši mysl bezpečné, formě. Touto formou by mohly být právě vize plné symbolů, jak je zažíváme v lucidních snech. Protože tyto vize vznikají na přímý a konkrétní podnět, na určité téma, je velice lákavé se těmito vizemi zabývat i z praktického hlediska a zkoumat jestli mají nějakou oporu v realitě.
Napsat komentář