Rostislav Szeruda/Achilles a želva či letící stojící šíp to jsou dva nejznámější Zenónovy paradoxy. Paradox Achilles a želva vychází z ještě starší bajky o zajíci a želvě připisované Ezopovi, který žil sto let před Zénónem.
Dichotomie paradox – na cestě k cíli musím nejprve překonat první polovinu vzdálenosti, předtím prvním čtvrtinu a ještě předtím jednu osminu atd. Tj. Nikdy svou cestu nezahájím, protože bych musel překonat milión kroků. Tyto a další paradoxy provo- kují filosofy i matematiky. Snaží se dokázat, že bytí je nedělitelné a pohyb nemožný.
První argument tvrdí neexistenci pohybu na základě toho, že to, co je v pohybu, musí dojít do poloviny cesty, než dosáhne cíle.
Zénón z Eleje
Po filozofovi Zénónovi z Eleje dostal název i jeden zajímavý fyzikální jev – tzv. Zénónův kvantový efekt. Budeme-li nějaký kvantový systém dostatečně často pozorovat (viz watch dog experiment), nebude schopen se změnit, nebude se schopen vyvíjet v čase a zamrzne ve svém stávajícím kvantovém stavu. Prostě nemůže se změnit, když se na něj koukáte. Jeho vlnová funkce neustále kolabuje do původního nerozpadlého stavu.
Kdybychom se dokázali na sebe dostatečně pozorně koukat (třeba přes zrcadlo), dokázali bychom zabránit svému stárnutí, ale bohužel za cenu, že bychom se nemohli ani pohnout. Čas by se pro nás zastavil – zamrzli bychom v čase. Museli bychom ovšem být schopni neustále pozorovat každou molekulu, každý atom v našem těle.
Zénónův kvantový efekt je příklad fyziky, která zasahuje až do oblasti teologie. Říká nám, že nemůže existovat vševědoucí a vševidoucí Bůh, protože, kdyby se stále díval a všechno viděl, pak by se nic nemohlo měnit. Takže pokud existuje Bůh, zas tak pozorně se na tento svět nekouká a díky tomu se tento svět může vyvíjet a měnit.
Věci se tedy mohou měnit a vyvíjet jen díky tomu, že je nejsme schopni my, Bůh ani nikdo jiný neustále pozorovat. Aby byl svět ještě podivnější, jakmile něco nepozorujeme, nejsou to už částice a mohou existovat ne v jednom, ale v mnoha stavech současně.
Nemají pak jednu historii svého vývoje ale celou řadu možných historií. Teprve, až se na věci podíváme, všechny stavy, v nichž se mohou právě vyskytovat, se zredukují na jeden stav a skutečnou se stane jedna zmožných historií. Realita se tedy rodí až po pozorování.
Musím tedy s panem Zénónem konstatovat, že bytí, jak ho známe, je nedělitelná realita bez pohybu. Je to vrcholek ledovce plovoucího v moři mnohoznačné kvantové reality, kapka právě dopadlá na povrch vodní hladiny. My se mezi těmito ostrůvky reality nepohybujeme. My skáčeme zjednoho na druhý, když se nikdo nedívá.
Druhý argument je takzvaný Achillův a spočívá v tom, že v závodě nemůže nejrychlejší běžec nikdy předběhnout nejpomalejšího, protože pronásle- dovatel musí nejprve dosáhnout místa, odkud pronásledovaný odstartoval, takže pomalejší musí mít vždy náskok.
Vyjádření paradoxu Achilla a želvy ve vztahu diskrétního a spojitého; snad nejstarší příklad důkazní metody reductio ad absurdum.
Zénón z Eleje
Podle knihy:
Schrödingerova kočka a nový pohled na svět (Ilustrace: Petr Vyoral, tiskem 2022 – Amazon)
Napsat komentář