Jestli mám nějaké poznatky o fenoménu, kterému říkáme nevědomí, je to jeho starostlivost a ochota plnit přání. Když se totiž probudíte do snu, do svého vnitřního světa a začnete komunikovat s prostorem, zjistíte, že tato entita je nejen velice ohleduplná k vašemu psychickému rozpoložení, ale téměř okamžitě plní vaše prosby. Protože se jedná o váš osobní prostor, není zřejmě problém vyplnit cokoliv si přejete, nezasahujete totiž svým přáním do sféry jiné bytosti a celá tato transakce se neodehrává ve fyzickém světě. Jedinou výjimku má zřejmě léčebný potenciál některých osvícených (vědoucích) jedinců. Myslím si, že něco podobného je možné i ve světě, který sdílíme společně a říkáme mu „par exellence“ – skutečný (zhmotnělý).
V našem společném hmotném světě se ale setkávají přání a tužby mnoha jedinců a najít balanc mezi jejich zájmy je velice složité. Myslím si, že Velký Hybatel (Matka příroda, nevědomí, bůh,…)to nemá snadné, naše přání se často mění a modifikují, není možné plnit je okamžitě a ještě v souladu s přáními ostatních zúčastněných, kteří budou jejich důsledky zasažení. Možná si ale uvědomujete, že to opravdu tak nějak funguje. Někdy je v reálném vyplnění přání cítit ironie osudu, často způsobená jeho doslovným splněním. Asi znáte to moudré lidové rčení: „Dávej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to vyplnit.“
Přemýšleli jste někdy nad tradicí, kterou si osvojily děti, psaní dopisů Ježíškovi? Jejich vzkazy nadpřirozené bytosti jsou plné často i krásných upřímných slov a nezahrnují vždy jen touhu po hmotných dárcích. Tato tradice není příliš stará a nepodařilo se mi zatím najít dostatek historických podkladů k dohledání přesného místa a času, jak a kde vznikla. Má se za to, že před vznikem instituce pošty, děti v USA svá napsaná přání pálili nad ohněm, aby dým vystoupal k nebesům, blíže k bohu. V našich zemích děti dávali a stále dávají lístečky se vzkazem Ježiškovi za okno, než že by masově využívali poštu, jako jejich vrstevníci například v USA nebo Anglii.
„Tradice psaní vánočního dopisu se seznamem přání pro Ježíška nebo Santu Klause sahá nejméně do 19. století. Britským odborníkům se při bádání v archivech podařilo najít zprávu o jednom takovém dopise, který odeslala britská dívenka v roce 1895. Přála si tehdy krabičku s barvami a pod stromečkem je pak skutečně našla.“ Zdroj
Jak na to vlastně tenkrát ty děti přišly, psát svá přání na papír? Napadlo to děti na jednom místě a potom se začal tento zvyk šířit, nebo v určité době měly děti na různých místech stejný nápad? Odpověď na tyto otázky sice neznáme, ale výsledek jejich snažení zažíváme každé Vánoce. Takže jim to vyšlo!
Možná jste někdy narazili na články, nebo knihy o bílé magii, která také mluví o tom, že máme svá přání napsat. Tato přání nesmí zasahovat do svobody rozhodování jiných osob a nesmí chtít ublížit. Často se doporučuje určitý počet těchto přání (např.10,7,3) a bývá popisován i další rituál, jak naložit s napsaným textem (spálit, zakopat do země, schovat do truhličky, nechat na měsíčním světle atd.).
Z psychologického hlediska, je sumarizování přání a přemýšlení nad důsledky jejich vyplnění dobrá věc. Je totiž dobré uvědomit si, co si vlastně přejeme, co chceme ze všeho nejvíc, co je pro nás důležité a co stojí za prosbu o vyplnění.
Při psaní si také uvědomíte kde (v jaké fázi života) jste v přítomném okamžiku, je to taková rekapitulace předchozích tužeb a jejich vyplnění, či nevyplnění.
Tím, že svá přání napíšete a odevzdáte svým způsobem do rukou osudu, se od nich částečně emočně oprostíte a „vyčistíte si hlavu“.
Vezměte si tedy do ruky tužku a papír, začněte přemýšlet a psát.
Napsat komentář