Jak v sobě poznat anima?

Markéta Jurištová/

Často se mě kamarádky i klientky ptají jak v sobě odhalit působení mužské energie, které říkáme animus, a jak s tímto animem pracovat. Z mého úhlu pohledu už jen tento dotaz je vlastně integrace anima. Když si totiž žena dokáže připustit, že část její osobnosti je tak trochu bez dozoru a začne se zabývat přemýšlením o své polaritě – mužské energii, je to opravdu velký mentální posun.

Jak tedy v sobě poznat animovu energii? 

Bohužel snadněji poznáte jeho temné – nepříjemné působení. Zkuste se v negativních situacích trochu více pozorovat, mentálně se vzneste pár metrů nad zem a pozorujte sebe a ostatní aktéry z nadhledu. 

• Animovy stopy budou ve vašich přesvědčeních a předsudcích. V kázáních, které věnujete okolním lidem. Když máte neprůstřelný pocit, že máte pravdu a ostatní se mýlí, zpozornějte…to může být on, animus 🙂
• Máte někdy tendenci se podceňovat? Věty jako: „no to je mi podobné, to nikdy nedokážu, podívej se na sebe-jsi nemožná“. Ano, i zde je animova energie.
• Pokud cítíte odliv energie a vše se vám zdá šedé, cítíte se vyhořelá, prázdná, nejistá a pasivní, i to může mít na svědomí negativní aspekt anima. Animus má tendenci svoji ženu izolovat od okolí, chce aby byla jen s ním, nevadí mu, že bude zoufalá a nešťastná. Je tak trochu žárlivý a chce vás mít jen pro sebe, je to taková drsná forma lásky.

Jak integrovat anima?

Když postřehnete jeho působení ve výše uvedených situacích a dokážete se vůči jeho působení obrnit, máte vyhráno. Animus by totiž nad vámi neměl mít převahu, i když jeho obrovská energie ho k tomu předurčuje. Není to snadné, ale když v sobě najdete sílu mu vzdorovat, být sama sebou, získáte neocenitelného přátelského parťáka. Je potřeba ho přemoci ženskostí, soucitem a láskou.

• Když pocítíte jeho působení, například se vám v podvědomí snaží vsugerovat: „dneska vypadáš hrozně, ty kruhy pod očima, to je teda děs“, zkuste ho v duchu mírnit. Můžete si třeba říkat: „ale jo, to víš, že jo, je to dneska horší, ale vyspím se a zítra budu zase krásná“.
• Nejčastěji animus vystrkuje růžky v hádce s partnerem, to je takové to přesvědčení, že něco zásadního a pravdivého teď hned musíte říct. Najdete v sobě sílu umlčet animův hlas a v duchu mu slíbit, že tu „zásadní a očividnou pravdu“ budete řešit později a že teď nebudete přilévat olej do ohně? Jestli ano, gratuluji, tímto způsobem se dá pracovat s vnitřní mužskou energií.
• Nebojte se anima oslovovat a žádat o pomoc, o radu (odpověď dostanete většinou ve snu). Animus chce být pro vás užitečný, chce abyste si ho všimla a měla ho ráda. 

Z vlastní zkušenosti mohu poradit, že anima není dobré trvale úplně ignorovat nebo umlčovat (i když někdy je to bezpečnější). Zkuste radši vymyslet jak dát této energii průchod, ale tak abyste neupozadila sebe, a své zájmy a především svoji ženskost (takže nepřehánět!). Můžete otestovat jestli vás nebude občas bavit nějaký spíše „jakoby mužský“ druh činnosti, třeba jízda na motorce, sportovní střelba, v podstatě adrenalinové sporty obecně (ona i posilovna je takové testosteronové prostředí) nebo řemeslné domácí práce.

Animově energii dáte ale vždy bezpečný průchod prostřednictvím umění (hudba, tanec, výtvarné umění, psaní). Dalo by se říci, že mu tím dokonce uděláte i radost. Mě se například stalo, že mě doslova vize (myslím, že to byl animus jako agent 007) v lucidním snu „dostrkala“ k namalování obrazu.

Řekla jsem si(v lucidním snu), že požádám Průvodce o nějakou vizi. Neplánovala jsem to, takže jsem musela chvilku přemýšlet. Nakonec jsem si vzpomněla na vizi, o které psal ve své knize Robert, chtěl “slyšet tóny barev”, což mě inspirovalo k mému přání. Vyslovila jsem tedy přání: “ Chtěla bych, prosím, vidět vodopád barev!” Následovalo propadání prostorem, měla jsem zavřené oči a když jsem je otevřela, byla jsem doma v ložnici a kolem mě byly nějaké balíčky s výtvarnými potřebami, papírové složky a letáky. Jak jsem je prohlížela, pochopila jsem, že mám odjet na výtvarný kurz do Indie. Měla jsem obrovskou radost. Čekala jsem původně vizi, kde uvidím úžasnou barevnou scenerii, ale tohle bylo stokrát lepší! Budu sama vytvářet vodopád barev! Rychle jsem se tedy sbalila, všimla jsem si totiž v letáku, že pro mě někdo přijede v devět hodin a už bylo asi deset minut po deváté, takže jsem spěchala. Za pár okamžiků se objevil James Bond v tmavém obleku (Pierce Brosnan) a řekl mi, že ještě musíme vzít s sebou kreslící čtvrtky a pak ještě na někoho počkat. Bohužel se nám podařilo sehnat jen takové mini papíry ve skladu jakési firmy. Jenže pak se sen nějak přeměnil v nelucidní a celá akce bohužel vyšuměla. Sice mě po probuzení mrzelo, že jsem přišla o výtvarný kurz, ale říkala jsem si, že třeba nějaký podobný vygooglím.

Po pár dnech jsem pocítila téměř obsedantní touhu kreslit a přiznám se, že ani nevím jak, najednou jsem před sebou měla pohled z jeskyně na přitékající vodopád (neumím si představit, že bych to nakreslila podruhé…).

„Obrovské množství mýtů a pohádek vypráví o princi, který se kouzlem změnil v divoké zvíře nebo netvora, a je vykoupen láskou dívky – proces symbolizující způsob, jakým se animus stává vědomým. Hrdinka se velmi často nesmí ptát na svého tajemného, neznámého milence a manžela; nebo ho potká jen ve tmě a možná se na něj nikdy nepodívá. Z toho vyplývá, že když mu bude slepě důvěřovat a milovat ho, bude ho moci vykoupit jako svého ženicha. To se ale nikdy nepodaří. Hrdinka vždy poruší svůj slib a svého milence nakonec znovu najde až po dlouhém, těžkém hledání a velkém utrpení. Paralela v životě spočívá v tom, že vědomá pozornost, kterou musí žena věnovat svému problematickému animovi, zabere mnoho času a zahrnuje mnoho utrpení. Ale pokud si uvědomí, kdo a co je její animus a co s ní dělá, a pokud se těmto skutečnostem postaví čelem, místo aby se nechala posednout, její animus se může proměnit v neocenitelného vnitřního společníka, který ji obdaří mužskými vlastnostmi jako je iniciativa, odvaha, objektivita a duchovní moudrost.“ Marie von Franz, Proces individuace / Člověk a jeho symboly( fakt dost dobrá kniha osvětlující tuto tematiku)