Tvoříme si vlastní realitu?

Jan Tichý/

Z jisté části ano. Naše realita odráží naše myšlení, vnímání, emoce, pocity, činy. Jinými slovy, jaký si to uděláš, takový to máš. Myslíme, smějeme se, pláčeme… Máme obavy, bojíme se. Bojujeme. Máme rozum, ale i emoce, pocity (příjemné i nepříjemné).

Emoce mohou být pozitivní jako je radost, pocit spokojenosti, štěstí, pohody. Obvykle je to spojeno s láskou a zdravím.Jsou ale i emoce negativní jako je pocit křivdy, viny, studu … nenávist, závist, hněv, smutek, strach, to přináší do života problémy, ale i nemoci a bolesti.

Realitu kolem sebe si tvoříme svým přístupem k životu. Máme nějakou svoji přirozenost, své talenty. Možná i své místo na Zemi. Můžeme si svobodně zvolit (aspoň částečně), zda budeme žít s radostí a láskou, nebo se trápit strachem.

Psychosomatika tvrdí, že o zdraví lze mluvit tehdy, pokud jsou v rovnováze všechny jeho složky:

  • Bio (fyzické tělo, buňky)
  • Socio (vztahy, rodina, přátelé) 
  • Psycho (psychika)
  • Spirit (spiritualita, víra, naděje)
  • Energie (proudění „životní“ energie)

Jinými slovy zdraví je vlastně zvládat život. Zvládám-li svůj život, za který jsem odpovědný především já sám, pak jsem zdravý. Znamená to být ve slušné fyzické kondici a psychicky odolný.

Z minulosti si máme vzít poučení, abychom neopakovali stejné chyby. Přítomností si tvoříme budoucnost. Nezabývejme se tím, co bylo a co bude, ale tím, co je!

Život se odehrává tady a teď. V daném čase a daném místě. Nemůžeme být na více místech najednou, ale můžeme být „duchem nepřítomní“. Můžeme uvíznout ve „virtuální realitě“.

Přirozený svět je rozmanitý. Každý jsme jedinečný. Existuje tu široká škála názorů, úhlů pohledu. Nádhera a rozmanitost přírody, rostliny, živočichové. Princip přírodní rovnováhy.

Přirozenost. Muž a žena. Přirozeností člověka je hledání radosti, jak říkal Jan Werich. Přirozeností člověka je také práce. Ta má různé aspekty: práce pro zajištění obživy a práce pro radost.

Práce pro radost vychází z tvoření a služby. Tvorba často vychází z talentu, základem je radost z tvoření a jedná se o dávání (sebe) druhým. Služba vychází z potřeby být nějak užitečný a člověk v ní má najít smysl. Pak může sloužit s radostí a láskou. 

Staré (odcházející) paradigma: svět je jako stroj. Potřebuje řídit, udržovat, promazávat, dodat energii (palivo), není 100% účinný. Má také dobu životnosti.

Nové (přicházející) paradigma: planeta je živý organismus. Potřebuje, abychom ji ctili, měli respekt ke všemu živému, neničili ji, neplundrovali. Snažili se s ní spolupracovat a té souhře a sounáležitosti přizpůsobili i své myšlení a konání.

Je to v podstatě samořídící proces, který vede k ustálení rovnováhy. Základem má být úcta k životu a jeho cyklu: vznik, růst, zrání a zánik (pořád dokola).

Planeta jako živý multiorganismus

Zemi jako živý organismus viděl už Platón, který mluvil o duši světa (Anima Mundi). Tuto tezi od něj převzali starověcí hermetikové i alchymisté a nazývali svět „nesmrtelným živočichem“. Paradigma přicházející v současnosti není tak prostoupené duchem, jak tomu bylo v minulosti, ale předkládá planetu Zemi jako jakousi symbiotickou strukturu. Otcem tohoto přístupu je James Lovelock, chemik, fyzik, doktor medicíny a ekolog, který v roce 1979 vydal dílo vysvětlující teorii GAIA založenou na analogii planety Země s živým organismem.

Tento motiv také převzal například James Cameron do svých filmů Avatar. 


Dodatek/ Markéta Jurištová: Bohužel každá dobrá myšlenka ale může být (a většinou je) zneužita. Pokud totiž při formulování a testování paradigmatu vyvstanou nějaké nejasnosti, pochybnosti, měla by je vědecká komunita zkoumat a vyvrátit (případně opustit neplatné paradigma), ne umlčovat. Abychom naplnili konstruktivistické hledisko paradigmatu a dospěli k pravdivému poznání, je třeba stanovit stejné platné podmínky (pravidla logiky, laboratorní podmínky, možnost publikovat výsledky zkoumání a tím vést dialog s ostatními, apod.) pro všechny badatele. Důležitá je také práce s hypotézami a jejich testováním, jako je metoda zkoumání a vyhodnocování dat, stejně jako přístupnost surových dat z terénu. Pokud bychom měli přijmout paradigma o naší planetě jako „živém multiorganismu“, měli bychom poctivě zkoumat a měřit všechny vazby, vztahy a závislosti, které působí uvnitř systému, dát je do souvislostí a vyvinout metody měření jak co nejpřesněji posoudit i vnější-kosmické vlivy. 

I když téměř nic z této práce ještě nebylo dokončeno ( nebo i započato), přesto se naše civilizace vrhla do bezhlavého fanatického úprku směrem k uhlíkové neutralitě a tím všechny ostatní aspekty, mimo jinými i duchovní, tohoto zajímavého paradigmatu nechala bez povšimnutí. Myslím si, že příští generace, které po nás budou muset „uklízet“ spoušť, kterou jsme si způsobili přijetím všech programů na snížení emisí CO2, nebudou umět pochopit, jak vůbec mohlo k takové degeneraci a úpadku inteligence dojít. Ne, nedostatek vědomostí (fyziky,matematiky a logiky) nahrazený arogancí se nedá omluvit ani dobrými úmysly. Dopustili jsme aby se k moci dostali úplatní, hloupí a arogantní lidé, je to naše vina, i když většina z nás byla od začátku proti tomuto uhlíkovému náboženství. Špatné je, že tuto chybu zaplatí naše děti a jejich děti (pokud vůbec nějaké budou) a ne především ti, kteří ji nemilosrdně a fanaticky vnutili společnosti. 


Uveřejněno

v

od

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *